Ohlédnutí za návštěvou prezidenta ČR
 |
Hezký březnový den,
tentokrát si dovolím tento úvodník zpravodaje věnovat návštěvě prezidenta České republiky, který nás navštívil 16. února. Protože po Kostelci kolovala řada informací a já na drby obecně nedám, pokusím se vám popsat sled událostí kolem návštěvy hlavy státu v našem městě z mého pohledu.
Vše to začalo dopisem od pana hejtmana. Pan hejtman Jiří Štěpán v rámci přípravy třídenní prezidentské návštěvy Královéhradeckého kraje navrhl i návštěvu našeho města. Tento návrh jsem neodmítl z jednoho prostého důvodu, a tím důvodem byla slušnost k autoritě prezidenta bez ohledu na to, zda tento úřad zastává Petr, nebo Pavel, lépe řečeno Miloš, nebo Karel. Karel by mi samozřejmě byl bližší, protože jsme z jedné party. Bylo by nefér odmítnout demokraticky zvoleného prezidenta, který měl v druhém kole prezidentské volby čtyřicetiprocentní podporu našich občanů. S přihlédnutím k tomu, že žijeme ve společnosti se svobodou slova, bylo zmiňované setkání určeno pro všechny, jak příznivce, tak odpůrce, což se také ukázalo. Je zcela pochopitelné a jasné, že tato návštěva prezidenta republiky nebyla mou iniciativou. Tímto bych kapitolu, kdo prezidenta pozval, uzavřel.
Po informačním dopise následovala návštěva krajského přípravného výboru s přesnějším harmonogramem návštěvy a s požadavky, co vše máme zajistit. Nebylo toho zrovna málo. Organizaci samotného shromáždění, zajištění pořadatelské služby, co nejkratší trasu
s minimem schodů, uzávěry parkovišť, postavení pódia včetně ozvučení, moderátorky a funkčního přitápění, háček na vlajku pro prezidentskou stuhu, nadepsání listu v pamětní knize, aby pan prezident připojil pouze svůj podpis, a v neposlední řadě příprava popelníku na neveřejné setkání. Cirka deset dnů před samotným dnem „D“ přijela přípravná skupina z Prahy v čele s panem Krulišem z odboru Protokolu kanceláře prezidenta. Pompézní průjezd kolony černých aut doprovázený modrými majáky, následné vystoupení několika mužů v tmavých oblecích připomínalo scénu jak z akčního filmu, pouze obojživelní muži, helikoptéra a Jean Paul Belmondo chyběli, škoda. Poté následovala prohlídka míst, kde se pan prezident bude pohybovat, souslednost činností a ujasnění scénáře návštěvy. Přímo při prohlídce byla jednání vedena velice profesionálně, přirozeně a příjemně. Po cca půlhodině odjela kolona provětrat ospalý podvečer do následného místa programu návštěvy, do Jaroměře.
Dále si dovolím přeskočit v čase do zmíněného dne „D“. Den jsme zahájili s mými kolegy dolaďovací poradou a těsně před polednem jsem vyrazil na oběd s osobnostmi Královéhradeckého kraje, hejtmanem a prezidentem do restaurace U Pešíku ve Stolíně. S úderem půl jedné přijela prezidentská kolona, následovalo přivítání a pozdravení s panem prezidentem a hosty.
Byl jsem rád, že jsem se tohoto oběda mohl zúčastnit. Pan hejtman postupně během oběda oslovoval jednotlivé hosty a každý zúčastněný seznámil ostatní se svou profesí, prací a problémy, na které naráží ve svém oboru, profesi. Bylo zajímavé si poslechnout osudy úspěšných lidí z oblasti školství, církví, byznysu, cestovního ruchu a kultury. Bohužel jsem musel odejít dříve, abych se připravil na přijetí prezidenta před městským úřadem na náměstí, a nemohl jsem s žádným z hostů osobně promluvit. Otázek bych měl celou řadu, tak snad někdy příště.
Ve čtvrt na tři přijela prezidentská kolona na náměstí, následovalo přivítání a setkání s vedením města, zastupiteli a hosty ve výstavní síni městského úřadu. Půlhodinová diskuse s panem prezidentem a panem hejtmanem byla zajímavá. Dotkli jsme se tématu hospicové péče, majetkových vztahů mezi státem, krajem a městy, pochvalně byla zmíněna dosavadní spolupráce střední školy a firmy Saar Gummi, dotkli jsme se také dosavadního působení amerického prezidenta.
Dále následovalo autorské darování knihy od olešenského Shakespeara Vlastimila Klepáčka a setkání bylo zakončeno podpisem fotek pro paní ředitelku knihovny Břetislava Kafky. Následně jsme se přesunuli na již zmíněné podium u divadla, připravené pro setkání s občany. Tam už mnoho z vás bylo, a proto průběh tohoto setkání zde nebudu podrobně popisovat. Pan prezident zodpověděl dotazy od občanů a v závěru se zapsal do pamětní knihy, dekoroval svou stuhou městský prapor a převzal si dárek. Dvě košile, jednu bílou společenskou a druhou flanelovou, na Vysočinu. Jak již jistě víte, topidlo na pódiu nám vypovědělo službu a dle slov Miloše Zemana se tak flanelovka navečer hodí, protože nefungovalo topení. Děkuji tímto paní Škodové z firmy Luko za to, že věnovala tento dárek a umožnila tak přirozeně odkázat na bohatou textilní minulost našeho města.
V úplném závěru jsem se za pódiem s panem prezidentem rozloučil, následoval odjezd kolony do Jaroměře a myslím, že nejen mně se ulevilo.
Závěrem si dovolím přidat svůj osobní pocit z Miloše Zemana. Při rozhovoru pan prezident aktivně vyhledává oční kontakt a svým charismatem, intelektem a verbálním projevem vás svádí k souhlasným odpovědím a přikyvování. Při některých otázkách, kdy jsem věděl, že nejsme v názorové shodě, jsem se tak raději kochal budovou divadla a oční kontakt jsem přenechal někomu jinému. I přes to, že v některých tématech s panem prezidentem nesouhlasím, tak pozitivně hodnotím, že jezdí po regionech a setkává se s občany měst a vesnic.
V úplném závěru bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu prezidentské návštěvy, jmenovitě vedoucímu odboru místního hospodářství panu Košutovi, řediteli městského kulturního střediska panu Šimkovi, veliteli městské policie panu Škodovi, moderátorce paní Neumanové a ostatním kolegům z úřadu.
Přeji vám všem hezké, čím dál delší jarní dny a dobrou náladu.
S úctou Rostislav Petrák